ÚSTÍ NAD ORLICÍ
23.5.2008 hostilo východočeské Ústí nad Orlicí druhý závod ligy ve výstupu na věž. Fenomén Karla Ryla se opět nepodařilo změnit, ikdyž se o to zdatně pokoušelo 9 borců, kteří dokázali zalézt pod 15 vteřin. Ani famózních 14:23 v podání Jardy Hrdličky z Domažlic nestačilo na best climbera Káju. Závod byl ovšem alespoň v našich očích ozdoben Trávovým a mým osobním rekordem.
A teď už příběh nás hochů ze západu. Vyjeli jsme v 10hodin ráno z Chebu naší Toyotou, abychom kolem 11 hodiny nabrali varské kolegy a i s nimi se vydali na dlouhou cestu do Ústí nad Orlicí. Až daleko za Prahu cesta probíhala klidně a až na několik nemístných projevů staré známé paní z navigace jsme nebyli ničím rušeni. Problémy nastaly v Hradci Králové. Navigace neustále hlásila jakési pochybné odbočení vpravo (do polí). Jako inteligentní parta jsme si z toho pramálo dělali a pokračovali podle sebe. Teda spíš podle Karáska, který nás bezchybně navedl až před zákaz vjezdu na uzavřené silnici na Vamberk. Projeli jsme tedy dvě kola okolo jakési vesnice a potom poslouchali navigaci. Ta nás bezchybně navedla ke stejné zákazové značce jako Karásek, což je nutno mu přičíst k dobru, protože je stejně dobrej jako polovodičová součástka letovaná na destičce pro plošné spoje.
Dál už museli pomoci místní. Objížděli jsme tedy uzavírku místními hvozdy a po silnicích, na kterých bylo dokonce jedno 50 metrové místo s dírami menšími než 30cm, jsme dojeli na komunikaci, vedoucí k Ústí nad Orlicí.
První kroky vedli na stanici, kde jsme se převlékli a zkusili spolu s ostravskými kolegy kvalitu ústecké věže. Po tréninku jsme se odebrali do hotelu. Karásek vybral dobře. Příjemné prostředí a prostorný pokoj s pěti postelemi působili velmi dobře. Kluci vyrazili na večeři a já, trápený virózou, jsem si oddechl ve vaně. Potom ještě chvilka v posteli a rychle za nima na čaj.
Seděli dole v hotelové restauraci. Dal jsem si dva čaje s citrónem a slivovičkou na bolavý krk. Slivovice se ukázala jako jediná možnost, jak s bacilem bojovat. Další sklenka mi dala jasně najevo, že když budu pokračovat, krk přestane bolet. Zaplatili jsme a šli se projít do nedalekého baru s kuželkami. Další slivovička. Kromě krku už mě přestávala bolet i další zranění. To jsem netušil, že je švestkový extrakt vhodný i na svalové problémy.
V 10 hodin večer jsme varské pařmeny nechali v náruči pivního moku a odešli nabrat spánkem nové síly do závodního dne.
Druhý den ráno. V krku mě bolí pořád, ale celkově se cítím lépe. Viróza díky slivce ustoupila. Zbyla jen rýma a menší bolest v krku. Po snídani tedy rychle na závody.
Před svým prvním pokusem jsem měl dost dilema, jestli panikařit nebo ne. Pak jsem si řekl, že když to dám v klidu, tak to bude slušný a většina obav ustoupila. Po nepovedeném zápichu jsem při výhozu opět sklouzával ke zbytečné rychlosti bez techniky. Včas jsem ale zpomalil a i přes dost velkou chybu na zápichu byl čas 16:31s tím posledním, co mě dokonale uklidnilo. Stejně se vedlo i Trávovi. Špatný zápich, přesto o vteřinu posunutý osobní rekord a čas 20:76. Po prvních pokusech tedy spokojenost. Druhé pokusy radši nezmiňovat!! Ve třetím pokusu dal Tráva opět dvacítku a já šestnáctku. Tentokrát 16:91 s tragickou chybou v zápichu a výhozu.
Pozitivní je, že už jsem se zbavil velké nervozity před startem i při rozběhu. Pokud se mi v dalších závodech povede zalézt tak, na co mám, jistě o nejednu desetinu pokořím hranici 16 vteřin.
A jak se vedlo těm nejlepším? Po prvním nevydařeném pokusu zvítězil Karel Ryl časem z pokusu druhého - 14:13s. Druhé místo Jarda Hrdlička za 14:23 a třetí ve výborné formě lezoucí Martin Provazník 14:36.
Dalším závodem je klání v Plzni. V tomto mém domácím městě nebudu chybět. A kdo ví, snad padne i nějaká ta patnáctka.