Soustředění v Brně - duben 2008
28. 4. 08 Vyrážíme já, Tráva a Venca na soustředění do Brna. Dokonce jsme jako dopravní prostředek dostali k dispozici novou služební Toyotu, což nám cestu jen zpříjemní. Trenérské obsazení je famózní: Pepa Pěnča, Ivan Ressler a Karel Ryl. Tedy to nejlepší, co nám může požární sport v ČR nabídnout. V pondělí kolem 10 hodiny tedy vyjíždíme z Chebu na Moravu.
Tak už jsou tady. Hlavně sebrat všechny věci a hurá do auta. Čeká nás dlouhá cesta na Moravu. Doufam, že se vyhneme problémům s navigací, který zatím vždycky byly.
Projeli jsme Plzní a valíme na Prahu. Zatím pohoda. Bez zdržení krátíme vzdálenost do Brna.
A teď Praha. Na Zličíně se jdeme projít do jakési obrovské soustavy krámů a obchodů. Tráva hledá klobouk na vandr. Za 600 je to prej drahý. Jsme v Praze, tak co by chtěl. Přes ulici prodávaj ňáký auta. Jaguár, Ferari, Porsche, Corvetta……Nechce se nám rozměňovat peníze, tak pojedem zase služební Toyotou. Vyjeli jsme do pražských ulic, které nikdo z nás pořádně nezná. Ta protivná k…. z navigace říká, abychom odbočili doleva. Sotva to uděláme, zase chce doprava. To už je ale pozdě. Je tu ňáká úzká ulice s nepříjemně vysokým obrubníkem. Zatáčka…hmmm….a do p……. Vjezd do podzemních garáží. To by ani nevadilo, ale to by nesměl bejt 1,8m vysokej. Tam se nevejdem. Vpravo obrubník a zeď, vlevo dvouproudovka. Bohužel v protisměru a do zatáčky, do který není vidět. Pražáci na nás kašlou. Tráva se dost potí,když strká čumák auta do protisměrné silnice. A hele, ňákej Němec se přece jenom slitoval. Poděkujem a jedem podle cedulí. Venca zjistil, že celou dobu navigace naviguje na centrum města Horní Vrchlabí, místo do Brna. Teď už jsme se na dálnici D1 dostali dobře. Navigace si vede svou a stále nás posílá do Horního Vrchlabí. OFF. To je jediný řešení. Cedule jsou cedule.
Příjezd do Brna je v klidu, stejně jako celá cesta po dálnici. Kamarád Péťa Zetocha ale nestojí nastoupenej na učilišti, aby nám odnesl věci. Dost drzej nato, že ještě nemá základní kurz. Okamžitě mu telefonujeme a po patřičném vyplísnění už vychází z budovy. Jsme rádi, že Zetyho po dlouhé době vidíme a věci si radši odneseme sami.
Je nádherně. To bysme nebyli my, aby nás to nezlákalo na věž. Jdem teda už dneska vyzkoušet brněnskou čtyřvěž. Trochu nás rozhodila na věži přitlučená guma. Je taková ňáká zvlněná a docela vadí na ruce. Po chvíli to už ale nevnímáme. Leze se mi dobře. Věž je dost tvrdá a to mi vyhovuje. Po asi hodině končíme a jdeme do sprchy. Zase gel! Minule na vlasy, teď se mi vylil sprcháč. Se z toho po…. To snad není pravda. Kartáček, pasta, sprej, prostě všechno vod sprcháče. S různými částmi lidkého těla na rtech vymejvám tašku od drogerie a jednotlivý věci. Ještě do hospody na večeři, dvě pivka a v 9 hodin spát.
Ráno vstáváme v sedm. Po sprše jdu na sekretariát vyzvednout lístky na jídlo. Setkávám se tady s Emilem Dopirákem, vedoucím reprezentace. Spolu s ním se oddáváme nekončícímu poslechu životních příběhů nejmenované paní, která nám nakonec dává lístky a já se s omluvou poroučím odevzdat cenné papírky kamarádům.
Snídaně je dobrá. Rohlíky a nějakej libovej salám nebo šunka nebo co to je . Kolem devátý se všichni setkáváme v jedné z učeben. Chvilku povídání o požárním sportu, dárek v podobě Tondovo knížky o MS v Iránu a konečně se jde ven. Tam se dostáváme do spárů kvalitní rozcvičky, po které někteří z nás vypadají, jakoby už trénink skončil. Přichází rozdělení na dvě party. Stovka a věž. Jdu samozřejmě na věž. Tam se znovu dělíme na ty, kteří to už jako umí a ty, kteří to ještě jako neumí. Nakonec se přece jen po dlouhém rozhodování hlásím k první skupině. Tu má na starosti Karel Ryl. Když nám ukazuje, jak leze on………symfonie, koncert. Je to vopice. Pak jsme na řadě my a tedy nízkorozpočtovej muzikál s chabým hereckým obsazením samých hudebních antitalentů. Samozřejmě jen oproti Kájovi. Jinak si všichni myslíme, že jsme na věži fakt skvělí. Kupodivu mi Kája nenašej chybu odspoda až po zavěšení do druhýho. Náskok je tragickej. To vím taky. Proto jsem tady.
Věž jsme ve zdraví přežili a po obědě jdeme s Ivanem na stovku. Přes bariéru skáču dobře, tak si ji vyzkoušim jen tak párkrát, aby se neřeklo. Sebrání hadic je horší. Pozorně poslouchám teorii a pak pilně sbírám. Prej je to docela v pohodě. Jsem jiného názoru, ale když to říkaj?! Pak je kladina. I tu docela umim. Trocha korekce při prvním kroku a je to. Přichází středy a rozdělovač. Středy zapojuju při použití Ivanova fíglu famózně. Rozdělovač je hajzl. Ne a ne ho tam dát. !Zase jsi nepřibrzdil. A dej tu prdel dolů!!“, hodnotí mě Ivan. Hm….jdu znova. Zase to samý. Po třetí se mi to konečně povedlo. Na tomhle budu muset zabrat. To samý je zapojení proudnice. Tam se toho moc poradit nedá. Prostě v klidu. Ale to je právě můj největší probém.
Dost unavení odjíždíme po večeři do města projít se a trochu si o předšlém dni promluvit u sklenky piva. Nakonec z toho vyšly dvě hospody, dvě piva a v 11 hodin už jsme v posteli. Ráno vstáváme až v osm.
Je ráno a kluci už jdou po sedmé na snídani. Kašlu na ně, ať si jdou. Já si dám ještě dvacet a pak čokoládový piškoty od mý milovaný manželky.
Sprcha a nástup do učebny. Chvíle teorie o tréninkových plánech a nástup na dvoře. Zase půl na půl. Dneska zase věž. Tentokrát s Karlíkem i Pepou Pěnčou. Konečně přišli na to,co dělám špatně při výskoku. Klucí šikovný. Zkouším to dělat dobře, ale nejde mi to. Taky už mě bolí dlaně od špriclí. Končím a už mám plnou hlavu dalších tréninků. S poděkováním odcházíme balit.
Musíme čekat na kluky z kurzu VPP. Takže s Vencou jdeme na pivo. Ve dvě konečně odjíždíme. Ještě v Praze pro čerpadlo. Trávovi se chce na záchod a ze všech možných vhodných míst si vybírá travnaté prostranství mezi třemi novými domy. Těžko říct, jestli se obyvatelům honosných stavení pět hasičů podivně se kroutících u obrubníku líbí nebo ne, ale to neřešíme a jedeme dál.
Průjezd Prahou trvá asi 2 hodiny. (teda včetně té okliky kvůli čerpadlu). V koloně na okruhu nás zaujala Sympatická mladá slečna v nejmenovaném francouzském autě, která si po dobu průjezdu Prahou za volantem stačila převlíct tričko, zavolat, napsat pár sms a ještě si nás nevšímat. …ccc…,neví o co přichází.
Do Chebu dorážíme kolem osmé hodiny večer. Celkový dojem ze soustředění nezkazila ani dlouhá a nepříjemná zpáteční cesta. Co se mě týká, dostal jsem další impuls do tréninku. Opět vím, co a jak mám odstraňovat a trénovat. Do soutěží zbývá necelý měsíc. Moc času už není. Není ale kam spěchat. Hlavně zůstat zdravý po celou sezónu a po příští zimní přípravě…..kdo ví?!
Komentáře
Přehled komentářů
no jasný... ;) ale podle těch fotek tam musela bejt sranda i tak :oD
to Kraťaska
(psmolly, 1. 6. 2008 19:52)No tak to bylo ve stylu dvě piva a v devět spát. Byla to fakt docela makačka, tak se námmoc pařit nechtělo.
to psmolly
(Kraťaska, 31. 5. 2008 20:02)Mno...já myslela spíš po trénincích :oD ... ale ty dvě hoďky ale musely dát taky zabrat...;o)
to Kraťaska
(psmolly, 31. 5. 2008 17:20)..si piš. Hlavně po dvou hodinách na stovce jsme byli docela slušně užitý :o)
Zdravím
(Kraťaska, 27. 5. 2008 22:06)No pěkný.... :oD..Nemůžu se přestat smát...hezky napsaný ;o) moooc chválim...určitě jste si tam užívali co kluci :o)
Souhvězdí žebříku
(Pavel H., 4. 5. 2008 13:34)
Teda Peťo, Ty už lezeš po tom žebříku i domu ne ???
Tak jen ať se Ti daří a článek je dost dobrej.
llllllllll
(LEXA, 3. 5. 2008 14:03)tož ja viděl teho v tem modrém blembáku a to je taky raketa:))))))))))) Brno zdraví Prahu'
hovádko
(Holcík, 3. 5. 2008 14:02)projížděl sem kolem učiliště, v úterý a viděl sem ze silnice toho kluka ve žlutý přilbě. Leze jak stroj, je to hovado, bezchybnej, čistej styl. Jen tak dál, respekt!
dobrý
(pavel, 3. 5. 2008 14:00)tak to je dobře napsaný, určitě ste si tam užili klucí co?Já se ma taky hasič, z dolních lažan, na věži lezu druhym rokem a taky bych tam chtěl ject. vemte mě příště pls, icq 240569853
ehmehmjasně, takže úchyl...
(vencameen, 3. 5. 2008 13:58)hergot pecka článek, ten kluk má snad talent! Akce to byla vskutku povedená, pod to se podepíšu!
to psmolly
(Kraťaska, 2. 6. 2008 20:18)